Reklama
 
Blog | Silvie Kadlčíková

Vzdělání má moc měnit naše uvažování

Vědkyně a jedna z vedoucích postav školské reformy v Mexiku, které se povedlo prosadit nový předmět sociální a emoční dovednosti. To je Emiliana Rodríguez Morales, host sobotního Inspiračního fóra na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Ačkoliv vystudovala prestižní Harvardovu univerzitu, vrátila se do své domovské země, aby ukázala zbytku světa, jak má vypadat vzdělávání pro 21. století.

 

Spoluzaložila jste organizaci AtentaMente (volně přeloženo jako pozorná mysl), která pomáhá dětem ve školách se sebedůvěrou, empatií a snaží se je naučit vědomý a odpovědný přístup k životu. Můžete popsat, jak vaše organizace funguje?

Naše organizace pomáhá učit děti, učitele i dospělé sociální, emoční a pozornostní dovednosti pomocí speciálně sestavených programů. Také se snažíme tyto programy vyhodnocovat, abychom věděli, jak moc jsou efektivní a v neposlední řadě spolupracujeme s vládou a dalšími organizacemi, aby o našich aktivitách panovalo co největší podvědomí.

Velké zásahy do školství jsou občas těžko prosaditelné, jelikož nemusí být v zájmu vlády dané země. Když vezmu příklad České republiky, platí to, že co prosadí jeden ministr školství, tak druhý plánuje zrušit a neexistuje tu dlouhodobý plán pro vzdělávání. V Mexiku ale byli politici takové změně nakloněni. Jak si to vysvětlujete?

Ministryně ozvoje vzdělání v Mexiku cestovala po celém světě a všimla si, že sociální a emoční dovednosti a jejich rozvoj jsou celosvětovým trendem. Koneckonců je zmiňují i materiály OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), kde jsou uvedeny mezi seznamem dovedností, které budou potřebovat děti pro život v budoucnu. Také vzniká mnoho nových průzkumů, z nichž víme, že jsou tyto soft skills užitečné. neposlední řadě už s podobnou výukou mělo Mexiko zkušenost, a to na středních školách, kde probíhal program na prevenci násilí.

Jak vybíráte školy a učitele, kteří se budou programu účastnit?

Nejdříve jsme spolupracovali se soukromými školami, jejíž ředitelé nás přímo kontaktovali s tím, že by o takovou výuku měli zájem. Ale celou dobu jsme byli otevření spolupráci s kýmkoliv, například s různými firmami. Nicméně od roku 2016, kdy v Mexiku proběhla velká školská reforma, je sociální a emoční výchova součástí osnov a učí se na všech veřejných školách, což trvalo zavést dva roky.

Výchova k empatii už od školky

Kdy se děti začínají učit sociální a emoční výchovu?

Začínají už ve školce, když jsou jim tři roky. Samozřejmě se náplň učiva a požadavky liší podle různých úrovní. Na začátku se děti učí pojmenovat své emoce a postupem času se snaží určit, co je spouští a jak s nimi dále pracovat.

Můžete popsat, jak taková hodina probíhá?

Na základních školách se výuka hodně liší, protože se od učitelů očekává, že ji přizpůsobí konkrétnímu kolektivu a okolnostem. Například si děti sednou na zem a představují si, že jsou hora. V návaznosti na to zkoumají jednotlivé části těla, což jim pomáhá si uvědomit, jak se cítí. Nebo může učitel přinést plakát a děti ukazují na to, jaké emoce zrovna pociťují a společně o tom diskutují.

Jak jsou vůbec žáci v takovém předmětu hodnoceni?

Předmět je umístěný ve všeobecném vzdělávacím plánu v sekci osobní rozvoj společně s tělesnou a výtvarnou výchovou, takže se k hodnocení nepoužívají známky. Dokonce se neučí ani podle učebnic. Vždy je ale potřeba mít nějaký důkaz, že dítě předmět absolvuje, takže mezi různými výstupy je třeba i to, že žáci hodnotí sami sebe. Také jsou zde nějaké úrovně, kterých musí dítě dosáhnout, takže učitel je schopný říct, zda splnilo požadavky nebo ne, ale smysl spočívá v tom, aby se dítě ze svých chyb poučilo a pracovalo na nich, než aby nesplnilo předmět.

Málo času, velké změny

Empatie znamená, že člověk může chápat emoce a vcítit se do někoho jiného. Jsou vůbec lidé schopni se něco takového naučit ve škole, když třeba čelí nedostatku empatie ze strany rodičů?

Empatie je vrozenou součástí člověka, a dokonce i zvířat. Nemáme problém se vcítit do lidí, co jsou jako my. Problém nastává, když potkáme někoho, kdo je jiný nebo má jiné názory. A pochopit takového člověka stojí úsilí, které se ale dá trénovat. Pro děti, které nemají dobré prostředí doma je učení se empatii klíčové, jelikož škola pro ně může být právě takové místo, kde se mohou rozvíjet.

Myslíte si, že takovýpředmět může zamezit odlivu žáků v průběhu nebo po ukončení základní školy? Pokud totiž vypadnou ze vzdělávacího procesu v této fázi, většinou už nikdy nezačnou znovu studovat a končí na ulici jako prodavači nebo jako manuální pracovníci.

Mexiko má mnoho žáků, kteří ze vzdělávacího procesu vypadnou mezi základní a střední školou. Důvodů je více, ale jeden z nejčastějších je, že začnou brát drogy, otěhotní nebo zkrátka nevěří, že mají na to studovat na střední škole a že jim to něco přinese. Od zavedení tohoto předmětu si slibujeme, že těmto lidem pomůže uvědomit si, co od života opravdu chtějí a jakým překážkám mohou čelit, aby je to neodradilo od dalšího studia.

Co bylo na zavádění celého systému nejobtížnější?

Čas a očekávání, co to vlastně přinese. Když Ministerstvo školství schválilo reformu v roce 2016, měli jsme velmi málo času vytvořit všechny materiály. Sestavovali jsme strategie, organizovali workshopy a na celou realizaci jsme měli asi rok. Veškerá naše práce musela samozřejmě projít schválením v několika institucích. Důležité ale je, že se to podařilo a nyní pracujeme s něčím konkrétním a můžeme pozorovat, co děláme dobře a co ne.

Máte už nějaké výsledky, ze kterých byste mohla usoudit, zda je program úspěšný?

Program úspěšnosti máme rozdělený do několika fází a prozatím jako úspěch považuji to, že se nám podařilo skoncovat s odporem učitelů, který byl na začátku hodně silný – už kvůli tomu, že mají opravdu hodně práce a tohle bylo ještě něco nového navíc. Pomocí workshopů a dalších tréninků jsme postupně docílili toho, že v tom učitelé vidí smysl. Něco zatím nemůžeme měřit, protože je příliš brzy – například zda poklesla úroveň šikany ve školách.

Mimo dětí pracujete i s dospělými a řešíte, jak zlepšit jejich pracovní prostředí a vztahy s kolegy nebo snížit míru stresu. Jak to probíhá?

Nejdříve je necháme, aby si vybrali konflikt, který zrovna prožívají, ať už probíhá doma, v práci, nebo mezi ním a partnerem. Poté analyzujeme to, jak se na konfliktu podílí naše mysl a emoce. Nakonec se soustředíme na to, jak zařadit laskavost, empatii a radost do běžného života, aby byli lidé spokojenější.

Pomáháte ostatním vyrovnávat se se stresem, ale jak to zvládáte vy sama?

Hodně medituji – ráno, večer a mimo to ještě alespoň dvakrát přes den. Díky mé práci bývám opravdu hodně ve stresu, takže vždy zpomalím a soustředím se na dýchání. A také mi pomáhá uvědomit si myšlenky, které mě stresují. Jakmile si jich všimnu, je mnohem snazší se jich zbavit.

Věříte, že vzdělání dokáže změnit svět, nebo ho alespoň učinit lepším místem k životu?

Velmi tomu věřím. Vzdělání má moc měnit naše uvažování i styl života.

 

Rozhovor vznikl ve spolupráci s Inspiračním fórem na letošním dvaadvacátém ročníku MFDF Ji.hlava. 
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama